Rotorua

Mám novou lásku. Jmenuje se Rotorua. Je to město uprostřed Severního ostrova, na okraji velkého jezera. Všude to tam páchne po síře a spálené slámě. Lidi říkaj, že po čase si na to zvykneš, a páč jsem starý punker, zvykl jsem si při druhém nádechu. Jedno z místních lákadel je termální vesnice Whakarewarewa, což je místo postavený na bublajícím blátě a vařící vodě. Maorové se naučili se zdejším teplem hospodařit, takže si ve vřícím blátě běžně pekli pečínky, využívali teplo k vyhřívání domů a opracovávání různých materiálů.

Všude kolem města to vře. Prostě jdeš parkem, kde jsou jezírka, ve kterých to bublá a kouří se z nich.

Občas vypadají i trochu podivně, odpudivě až nebezpečně,

 

jindy chytají žluto - zelenou barvu. Ať jsou jakékoliv, smrdí pořád stejně.

Celá tahle oblast je součástí vulkanické oblasti Taupo, které vévodí jezero stejnýho jména. Výškovou dominantou zdejší krajiny je sopka Tarawera, která během erupce v roce 1886 zabila kolem 130 lidí. My jsme si tam chtěli potrampovat, jenže celá oblast je teď zavřená. Tarawera je na obrázku níže a vesnice, kterou zasypala kamením a popelem, se nachází ještě několik kilometrů před tím jezerem, takže ten výbuch v minulým století musel fakt stát za to.