Jsem byl v Pize. Není to šikmá Pisa ani pyramidová Gíza, ale plážová Piha. S Brycem, prvním člověkem, kterého znám, co nikdy nepozřel maso, jeho tetou a máti. Krásný holky, dlouholetý veganky. Prvně klasika: před vstupem do buše se do základů očistit, abys tam třeba nedonesl třeba arašíd, ze kterého by vypučely malý arašíďata a z nich další a další arašíďáci, až by arašídová armáda zpustošila celou buš.
Pak jsme se podívali pod místní přehradu. Na to, že jsme uprostřed zimy, bylo ten den docela spoko počasíčko, že jsem i nožky ve vodě smočil.
A pak už jen Piha, Piha, Piha. Krásný místo, člověče! Západně od Aucklandu, kde stezky vedou vždycky jen prudce nahoru nebo dolů a nikdy rovně, na prahu Oceánu s velký O, kde za obzorem fakt není pár tisíc kilometrů vůbec nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat